Když jsem navštívil v roce 2010 letecký den v Duxfordu, musel jsem si tam dát fish and chips v jejich letištním pubu.

Zdi zdobily fotografie letců z druhé světové války, jejich spitfirů a hurricanů. Pod fotkami byl  stůl, u kterého po celodenních ukázkách, seděli, v dobových uniformách, piloti a waafky ve věku 18 ti až 20 let. Vše jsem měl přímo před sebou…. uvědomil jsem si, že v tak nízkém věku tam naši kluci a děvčata bojovali a umírali …   dýchla na mě atmosféra bitvy o Británii a starých časů. 

​

Tehdy jsem si řekl, že na něco tak výjimečného se nesmí zapomenout. Okamžitě jsem začal přemýšlet, jak tento pocit, který jsem v Duxfordu zažíval, přenést a nabídnout i u nás doma. Spojení dobrého jídla a posezení u výborného vína, v prostředí připomínajícím letecký klub.

 

Měl jsem už pár historických artefaktů po letcích z RAF a od jednoho vzácného přítele z jejich řad: pilota 310. čs stíhací perutě generála Emila Bočka.

 

Pro mě však bylo největší radostí a ctí, že jsem v našem RAF HOUSE mohl uvítat  a pohostit tři poslední veterány RAF pány Emila Bočka, Toma Loma Löwensteina a roku 2024 stoletého pana Jiřího Kafku.  Jejich ocenění je pro mě tím největším vyznamenáním.

 

Pánové a dámy, děkuji Vám za Vaši službu vlasti.

 

vojín Jan Dašovský

ředitel a majitel RAF HOUSE

 

 

Zastavte se podívat na výsledek!